Pátek 3.8.2012

3. března 2013 v 20:10 | Anet |  Svědectví, zážitky a zkušenosti
Hodně dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám zveřejnit tento článek, ale nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. Je to takový malý útržek z dokumentu, co jsem měla uložený v počítači, když jsem psala o zájezdu do Medžugorje z roku 2012.


...v podstatě mé pocity byly pořád stejné, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě, ale za zmínku také stojí cesta na Kříževac v pátek. Šlo nás pár lidí z naší ubytovny, původně jsem neměla v plánu jít, chtěla jsem se konečně trochu vyspat, protože počet hodin mého spánku byl opravdu zoufalý. Tak jsem řekla, ať s mou účastí nepočítají. Měli v plánu vyjít už před pátou ráno - hlavně kvůli tomu, aby je nezastihlo to příšerné vedro a taky než se tam nahromadí více lidí. Když ale moje sestra vstávala, že už půjde, tak najednou jsem se zase rozhodla, že půjdu. Bylo to naprosto spontánní. I přesto, že jsem byla unavená, tak aspoň tím vykonám nějakou obět pro někoho nebo pro něco. Navíc byl pátek, den, který je spjatý s Ježíšovým ukřižováním, a tak jsem to v duchu chtěla nést s ním - obětovat se. Když jsme vyšli, pomalu se rozednívalo a už na úpatí hory bylo plno lidí. Modlili jsme se křížovou cestu a hluboce rozjímali nad Ježíšovým utrpením, bylo to velmi silné. Bylo jich tam tolik, že často jsme museli čekat, až se to trochu uvolní, ale za to jsem si připadala jako na opravdové křížové cestě, jako by někde v tom davu ten Ježíš doopravdy byl. Jakmile jsme vyšli na horu, tak u velkého bílého kříže jsem zažila snad ty nejhlubší, nejkrásnější a nejsilnější okamžiky z celého pobytu v Medžugorji. Nedá se to ani slovy popsat. To si musí zažít každý sám… Vložila jsem svou ruku na ten kříž a modlila se tak hluboce, tak naléhavě, jako nikdy - zkrátka jsem tam Pánu odevzdala celý ten rok, který mám před sebou, než se tam zase vrátím (aspoň doufám, že to bude možné) a další jiné úmysly, na které jsem si vzpomněla. Cítila jsem Ježíšovu přítomnost, blízkost a lásku. Co víc si přát? Ten kousek z pravého kříže, co tam je, má velikou sílu... Když jsme scházeli dolů, šla jsem s tak neuvěřitelně lehkým srdcem, pocitem, ani se mi nechtělo jít dolů, chtěla jsem tam zůstat co nejdéle. Jsem opravdu šťastná za to, že jsem tam nakonec šla, o hodně bych se ochudila, ta oběť stála za to! Díky ti Bože za to, ráda na to vzpomínám…

.
 


Komentáře

1 Mikča | Web | 3. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Medjugorská místa jsou plná požehnání a pro každého jsou připraveny nenahraditelné okamžiky :)

2 Kempi | 4. března 2013 v 10:45 | Reagovat

Moc hezky napsané :-)

3 Josef | E-mail | 24. června 2013 v 23:02 | Reagovat

Krásně napsaný článek plný povzbuzení do dnešních neklidných časů, všem kteří letos jedou na Festival mládeže přeji mnoho nádherných duchovních zažítků a povzbuzení ve víře

4 medju | 7. července 2013 v 12:44 | Reagovat

[2]: Děkuji :-)

[3]: Děkuji Josefe. Souhlasím s tvými slovy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


.